Vandy Vape Requiem BF kit [Recenze]

Na první pohled se do něj musíte zamilovat. Pak si přečtete popis výrobce a řeknete si, že ho prostě musíte mít.

Vandy Vape Requiem BF kit je celokovový mechanický squonk s jednoduchým atomizérem v sadě, který se na propagačních fotkách tvářil tak moc luxusně, že si většina squonkově závislých vaperů nejspíš nemohla pomoci a stejně jako já si ho pořídili do sbírky.
Ale vidět ho na fotkách je jedna věc, zatímco když dorazí vapemail a vy tu krabičku rozbalíte, vezmete ho do ruky a uděláte: „Waaaaau…“ Povrchovka vás prostě dostane a vy pak chodíte po bytě a po balkóně a venku a zkoumáte, jak se které světlo od těch dvířek odráží, co všechno je v nich vidět a jak to sakra nafotit, aby tam nebylo vidět něco, co nechcete…

Takže co je vlastně v krabičce?
Fakt těžký squonk, to za prvé. S baterkou, atomizérem a plnou lahvičkou to má přes čtvrt kila.
Dvě silikonové lahvičky čtvercového průřezu se speciálním uzávěrem, ve kterém je silikonový špunt pro snazší plnění (jak čím, ale o tom později).
Jednoduchý kapák se dvěma topcapy a dvěma kroužky pod atík.
Sada těsnění, dvě spirálky 0,26 Ohmu, šroubovák a šestihran, nějaké náhradní šroubky a plný centrpin pro kapáček, nějaký ten papír, co ho nikdo nečte (jo, návod) a pět (!) wrapů na baterie 18650 s logem Requiem, aby vám to všechno ladilo dohromady.

Squonk samotný nemá chybu. Tedy aspoň já zatím žádnou nenašel. Je to nádherný kus masivního kovu s jemně okartáčovaným povrchem. Dvířka by zasloužila medaili za design, navíc mají po obvodu drážku, do které padne to velké těsnění ze sady dílů, takže zvenku po těle modu při případném přeplnění atíku toho dovnitř kolem dvířek nateče minimálně. A taky se tím odstranil problém, který většina squonkujících zná z různých 3D tisků a dřevěných náhrad dvířek – neklepou, nehýbou se a neřachtají. Sedí na místě tak, že to vypadá, jako by to snad ani nešlo rozdělat, a drží je celkem silný magnet.
Vnitřní konstrukce je taky festovní a nikde se nic neviklá, nikde nic netrčí ani nezavazí.
Centrpin sice není odpružený, ale na spodní straně najdete prstenec se žlábky, kterým se dá i bez nářadí celkem snadno otáčet, a který slouží k nastavení výšky centrpinu přesně podle atíku, který na to posadíte.
Takže povolit směrem doleva, posadit atík a lehce na modu dotáhnout a pak už jen směrem doprava utáhnete prstýnek centrpinu a máte spolehlivý kontakt.
Nad prstýnkem je ještě pojišťovací kroužek s packou (plast), jehož pootočením zasunete packu mezi plech pod tlačítkem a samotný prstýnek, tím mechaniku zamknete a můžete ji bezpečně přenášet i s vloženou baterií.
Baterie 18650 se stejně jako u většiny mechanických squonků vkládá plusovým pólem dolů, což je věc, na kterou byste neměli zapomenout při převlékání baterky do nového wrapu. Drží hodně pevně, takže ji na místo instalujte opatrně, abyste nepoškodili wrap. Nejde ji tam dát našikmo a druhou stranu dosunout, protože kontakty mají minimální odpružení. To taky souvisí s tím, co vás nejspíš taky napadlo – jak tu baterku bezpečně vyndat? Nejlepší je sundat atík z modu a (při sundaných dvířkách) modem naplocho klepnout proti dlani, baterka sama vyskočí ven. Vytahovací pásek mod nemá a jakékoli pokusy s páčením baterie ven šroubovákem opravdu nedoporučuji. Jo a proč jsem sundával ten atík? Přece kvůli vatě, při tom nárazu by se v bazénu moc neudržela a za mě je lepší obětovat pár sekund na odšroubování atíku, než se pak pár minut drbat s rozhozeným buildem.
Tlačítko jde celkem ztuha a i přes propagované „speciální slitiny“ a postříbřenou měď na plíšcích, které tvoří vodiče, musím občas trochu víc domáčknout, aby to mělo plný kontakt. To je možná jediná výtka, kterou bych k modu měl.
Lahvička je příjemně měkká, dobře dávkuje, co se ale týká toho inovativního bočního plnění lahvičky přes zašpuntovaný otvor v zátce, tak pokud chcete tuhle ptákovinku využívat, sežeňte si lahvičku na liquid s hodně tenkým kapátkem, případně s jehlou. Běžné Gorillky už mají problém s tím, že překryjí prakticky celý otvor pro plnění – a vy si pocintáte lahvičku i vnitřek squonku, protože ať zmáčknete málo nebo hodně, on nemá kudy z té prázdné lahvičky utíkat vzduch. A když nemá kudy ven, vznikne tam přetlak a vám to nedovolí cokoli nacpat dovnitř… A co nejde dovnitř, jde všude kolem. Takže doporučuju buď plnit klasickým způsobem – lahvička ven, odšroubovat uzávěr, doplnit liquid a při vracení uzávěru s hadičkou na místo lehce stisknout lahvičku a při utahování postupně povolovat, abyste se nepocintali liquidem, který by jinak z hadičky při utahování vytekl. Nebo si sežeňte plnicí lahvičku s uzávěrem 510, která se našroubuje místo modu, a kterou máte s čístýma rukama lahvičku ve squonku naplněnou za pár sekund.

Tak… To by asi ke chvále a mému nadšení z tohohle nádherného kousku mohlo být všechno.
Nejspíš si říkáte, že jsem zapomněl na druhou část sady, na atomizér, který je v krabičce, jenže tam už chválit nemůžu.

Zatímco mechaniku navrhoval někdo, kdo tomu rozumí a má dobré nápady, tak mi připadá, že přiložené RDAčko dostala za úkol parta středoškoláků s požadavkem udělat ho co nejlevnější.
Je to malý kapáček na jednu spirálku a největší zklamání, které jsem u výrobků Vandy Vape zažil.
Osazení jde lehce, na squonku ani tak špatně nevypadá, vzduchově a konstrukcí spadá do kategorie rDL, což je zhruba rozsah nějakých 16 až 25 W, ale…
To ALE je fakt obrovské ALE. Ten atík má celou základnu z plastu! Kovové části jsou jen centrpin, nějaké plíšky, co vedou k postům a pak samotné posty (malá kostička pod šroubkem a pak ten šroubek). Že se v poslední době dělají topcapy z plastu, to už jsem si tak nějak zvykl, ale udělat z plastu i základnu? Kolik tím proboha ušetřili?
Vzhledem ke konstrukci a rozměrům atíku jsem ani nezvažoval osazení přiloženými spirálkami, které mají psaný odpor 0,26 Ohmu, což na mechanice znamená, že s plně nabitou baterií tam pofrčí 67 W a při jmenovitém napětí 3,7 V ještě pořád skoro 53 W. A tolik bych takhle malému atíku s tak utaženým vzduchem nepustil, ani kdyby měl tu základnu a topcap z kovu. Takže jsem sáhl po osvědčeném buildu 9×0,12 Ni80 6z2,5mm, který na mechanikách funguje někde kolem 17-18 W. Jenže spirálku je třeba vyžhavit, takže krátce stisknu, pak znovu, probrnkávám keramickou pinzetou, abych odstřelil případné hotspoty – a najednou cítím smrad připáleného plastu. A to se spirálka ani nestihla rozsvítit pořádně. Takže jsem ji opatrně prožhavil v co nejkratších intervalech, přidal vatu a liquid… A co byste řekli? Jo, bylo to tam! Ten smrad z připáleného plastu šel do potahu a už jsem se ho nezbavil. A to mi opravdu nikde spirálka o nic nebrnkala, drát netrčel ani z druhé strany šroubku… A to mi fakt žádný atík dělat nebude, tohleto… Chci vapovat, abych si pochutnal, nejsem žádná spalovna plastů. Takže neletěl do koše, jen jsem ho prostě rozebral, vyčistil a vrazil zpátky do krabičky. Na jeho místo přišlo plnokrevné Requiem RDA. A ono to i líp vypadá.
Mimochodem, psal jsem i na VV, jestli by s tím nechtěli něco udělat, že je to fakt omyl a jedna velká hrůza, o pár dní později rozjeli nějakou anketu na stránkách, jestli by lidi chtěli mít v sadě raději originál Requiem RDA, nebo jestli jim stačí to, co tam je… ale jak to dopadlo, to už nevím.

Závěr – mod nemá chybu, ať už si vyberete kteroukoli barevnou variantu, budete docela určitě příjemně překvapeni, budete z něj mít radost a budete se s ním chlubit. Atomizér ze sady ale doporučuju používat jen na vlastní nebezpečí, nebo raději vůbec ne…
Konstrukce a povrchová úprava řadí tenhle squonk spíš do kategorie domácího používání, docela určitě bych ho nezařadil k modům pracovním nebo cestovním. Navíc v létě, až se vám budou potit ruce, tak bude celkem klouzat v prstech. Na pomachrování do hospody nebo na sraz si ho ale určitě vezmete, protože za tímhle squonkem se ohlídne i zapřísáhlý Ajqosák.