Řadu českých liquidů Monkey už dnes zná snad každý, kdo navštívil skupiny na Facebooku či nějaký vapeshop. A za celou tou řadou stojí Štěpán Stárek aka Opičák Štěpán. Za ním jsme se s Borisem vypravili, abychom ho vyzpovídali. A to nejen ohledně Monkey, ale i ohledně míchání jako takového, či jeho pohledu na českou vapingovou scénu.
M: Začneme jednoduchou otázkou: Kdy jsi začal vapovat?
Opičák: 2 roky zpátky.
B: A jak jsi se k tomu vůbec dostal, nebo proč?
Opičák: Zvědavost, u mě to byla zvědavost. Viděl jsem někoho s hrozným parostrojem, tak mě začalo zajímat, co to je. Takže elektronická cigareta, hm, myšlenka “přestanu kouřit”, tak jsem se začal pídit, dostal jsem se na facebooku do skupin, koukal jsem na mody, na atíky a zkusil jsem to.
M: Jak dlouho potom jsi začal míchat?
Opičák: To se dá spočítat strašně jednoduše: koupil jsem si iStick Power Nano s Melo 3, do toho jsem si rovnou koupil od Imperie kokos, brusinku a broskev. Kokos jsem začal vapovat dva dny po namíchání, pak jsem ve skupině zahlídl BigMouth a nechal je zaležet všechny dva měsíce. Takže jsem začal míchat cca po třech měsících, ze zvědavosti. Takže míchám už tak rok a půl.
M: A kdy tě napadlo, že bys to mohl převést ještě tehdy do původního Gorilla Liquidu?
Opičák: Mě to nenapadlo. Jak jsem zkoušel, tak jsme to tady s pár lidma ochutnávali. Bylo to asi 5 liquidů a všechno namícháno v trojce. Takže jsme po nějaký hodině byli všichni převapovaní, přenikotinovaní. No, a při tom tak nějak padl názor, že je to dobrý, a že bych měl vlastně nechat ochutnat i ostatní. Takže jsem si ze zvědavosti koupil 30ml lahvičky, nabídlo se to…
M: Pro ty, co tě neznají od začátku, řekni, jak vznikaly tvoje první liquidy, protože to nebyly úplně tvoje recepty.
Opičák: Ne, nebyly to autorské receptury. Otevřel jsem si e-liquid-recipes.com, nechal jsem si recepty seřadit podle hodnocení a jelikož jsem se tehdy ještě úplně neorientoval v surovinách, ale jezdil jsem do Polska, tak jsem si vybíral recepty tak, abych si na ně byl schopen z toho Polska přivézt aromata. Zkusil jsem to namíchat a to bylo prvních pět receptů z ELR, namíchal jsem to do 100ml lahviček, to mě po ochutnání moc nenadchlo, tak jsem si začal hrát s předěláváním těch receptů a tím jsem začal objevovat nějaké zákonitosti toho míchání, ty kaskády chutí, atd. a z toho to vlastně vzešlo.
B: Já bych měl takovou všetečnou otázku, jelikož já když se pokusím namíchat něco svého, z ingrediencí, které by spolu měly jít dohromady, tak mi z toho vždycky vyjde koberec. Co musíš všechno dělat, abys vůbec tu příchuť, kterou tvoříš, vychytal, aby se dala vapovat?
Opičák: Hlavně ti nesmí být líto materiálu. Protože v těch pokusných mixech. Hele, lidi, co tu projdou, viděj, kolik testů tu mám namícháno. Nejnáročnější byl Cindou, na který bylo 25 testů. 25 testů receptury, která se ladila do nějakého poměru tak, aby z toho vyšlo to, co je dneska.
Ale pokud si vezmu recept, tak rovnou rozmíchávám 4 testy. Protože to je první nástřel toho, jak by měla ta aromata být vůči sobě postavená. Vem si, že by sis chtěl namíchat wafle, tak si k tomu doplníš šlehačku, nějaké ovoce a třeba trochu strouhané čokolády navrch. A co je tam hlavní v tom receptu? Wafle, pak možná v nějakém stejném poměru šlehačka, pak je tam někde vsunuté třeba trochu maliny a nakonec trošku strouhané čokolády. A od toho se odpíchneš.
Já často recepty vymýšlím tak, že sedím v kavárně, přinesou mi třeba borůvkový muffin a já už přemýšlím, jak bych ho namíchal. Takže ono vymyslet recept na liquid je v podstatě jako stoupnout si do kuchyně.
B: Tak to nechápu, proč se mi to nedaří…
Opičák: Samozřejmě nějaká praxe tam potřeba je, protože když si řekneš i ty wafle, tak na trhu jich je plno od různých výrobců. A když si je všechny rozmícháš, tak každá bude chutnat jinak. Postupně získáš i praxi v tom dávkování, protože každé aroma je jiné a každé funguje na jiných koncentracích. Navíc některá aromata dělají tu první chuť co ti jde do pusy, takže je kolikrát musíš doplnit dalšími, co tu chuť dotvoří. Takže i moje jahoda je složená ze dvou různých (od dvou různých výrobců).
Takže ochutnáváním a kombinací různých aromat stejného druhu se blížíš ideálu. Je to hlavně o představivosti, trochu o penězích (musíš koupit materiál) a o trpělivosti. Protože něco musíš nechat zaležet. Když to ochutnáš po dvou-třech dnech, tak ti to nebude chutnat, vyliješ to a nezjistíš, jestli to pak bude chutnat tak, jak bys chtěl. Jasně, některé věci jsou jasné po pár dnech, ale já sám většinou neochutnávám dřív než po dvou týdnech.
M: A teď zpátky k tomu, jak se Monkey vyvíjela. Začal jsi na 30ml lahvičkách, pak přišly ty skleněné…
Opičák: …pak přišla akce Facebook, která trvala zhruba rok. Ale já se do té legalizace nikdy nehrnul, protože nemám rád tu byrokracii, papírování, zdravotní testy… Takže průlomem bylo, když jsem přes Facebook nabídl vstup další osobě do projektu Monkey, která do toho zainvestuje, zlegalizuje. Takže jsem si k sobě našel člověka, který tu legalizaci vzal na sebe a z toho už je v podstatě Monkey v dnešní podobě.
M: No a původně se liquidy jmenovaly Gorilla.
Opičák: Původně to byla Gorilla, ale v momentě, kdy se to začalo řešit oficiálně, tak jsme od toho názvu museli ustoupit, protože název Gorilla má pro Evropu zaregistrovaný výrobce lahviček a tam hrozil právní spor. Pak se ještě navíc zjistilo, že nějaký čínský výrobce má zaregistrováno Monkey, ale protože to nebylo jasně specifikováno, tak se do toho dalo vstoupit a po konzultaci jsme se rozhodli pro Monkey Liquid.
Ale je to i o marketingu, protože potřebuješ např. zapamatovatelný název značky, ale i jednotlivých aromat, protože pokud bych to označoval třeba římskými číslicemi, tak by se v tom lidi ztráceli a tápali by, když by doporučovali třeba kamarádům co jim chutná.
M: Jak vznikl nápad kromě Monkey vytvořit ještě Paratrooper a VINC?
Opičák: Jsou to tři různé produkty cílené na různé skupiny zákazníků, resp. trhy. Čechy, Polsko, Slovensko a takhle směrem na východ, jsou to země, kde se vždycky hlavně míchalo. Protože jsou to země, kde lidi řešili, jak fungovat levně. Ale my jako ČR jsme v tom kvůli naší verzi TPD zůstali v podstatě sami. To znamená pro ČR a Slovensko je Shake&Vape nejlepší způsob dostat v podstatě hotový liquid v podobě, tak jak jsem ho zamýšlel, tedy aby byl i v takové koncentraci a lidi to v podstatě neředili jinak. Pak jsou Paratroopery, to jsou shortfilly primárně pro západ Evropy, v Čechách tohle zase kvůli TPD nemůžeme. A VINC je takové pohlazení vlastního ega. Takže VINC je vlastně klasické aroma jako třeba Imperia, ve stejné cenové relaci.
M: A plánuješ s VINCem vstoupit na trh stejně jako s Monkey?
Opičák: S VINCem zvažuju vstup, ale je tam trochu složitost v tom, že VINC vzniknul jako testovací produkt receptur mezi lidma, protože původní guerillovej způsob starýho Monkey zaniknul. Mně se tady nahromadily receptury, který jsem neměl jak vyzkoušet s lidma a slyšet na ně nějaký hodnocení. Takže VINC je spíš způsob jak dát lidem možnost vyzkoušet receptury, vyjádřit se k nim a popřípadě by se ty receptury dál posunuly do Monkey nebo Paratrooperu.
Foto: Josef Horák 
Foto: Zdeněk Dreiseitl
M: Kdybys měl z každé té řady vybrat recepturu, na kterou jsi nejvíc pyšný, co by to bylo?
Opičák: Tak nad tím jsem přemýšlel nedávno. Ze starého Monkey to bylo Gorilla Power. Na tom jsem si v podstatě udělal jméno, dovolil bych si dokonce přisvojit tu myšlenku že od té doby začalo plno lidí macerovat sušené ovoce a podobné věci. Z nových Monkey by to byly dvě věci: Monkey Sperm a Bacco Crack. To jsou liquidy o kterých se bude asi mluvit pořád a Monkey Sperm má trochu výhodu v tom názvu. Z VINC jsem byl hrdej na Stealth, ale lidi mě přesvědčují o tom, že to má být Alice.
B: Jak to na tebe působí, že tě lidi berou jako tvůrce, jako personu, co ve vapingu něco znamená?
Opičák: To je složitá otázka. Já ve vapingu neznamenám nic. Protože já toho pořád víc vykouřím než vyvapuju.
B, M: No, ale máš vliv na vaping v Čechách, hodně jsi posunul chutě vaperů.
Opičák: Já si to nemyslím. Posunul jsem se možná u lidí, co Monkey znají delší dobu, protože už jsem vícekrát slyšel “Co vapuju Monkey, tak nic jiného nekupuju.”. To může pohladit moje ego, můžu být pyšný. Ale to je všechno.
B: Tak člověk se asi nikdy nedostane na špičku, ale má kam jít.
Opičák: Jako jo, cíle jsou pořád. A myslím, že dneska za mnou je vidět progress. Protože když si vezmu, co byl Blue Oil, tak to byla mega sušenka s mega borůvkou. Půlka lidí ji milovala, půlka nenáviděla. A ty, co to nenáviděli,byli ti, co to cítili ve vzduchu. Ale když si vezmeš třeba Go-Mango, tak to byl můj první autorský recept. A když se koukneš, jaký jsou ty receptury dneska, tak mi plno lidí říkalo “Je to dobrý, ale dal jsem toho maximálně jeden tank”. Ale už se to dostalo do fáze, kdy si ty lidi, co ochutnaj a napíšou někam názor, tak řeknou, že je to vhodné na celodenní vaping. Takže tam ten progress určitě je.
M: Když teď vymýšlíš nové receptury, jak často ještě zabrousíš do toho, že bys šel a inspiroval se nějakým jiným liquidem?
Opičák: Vždycky se budeš inspirovat liquidem. To nejde jen tak sedět a z hlavy sypat, inspirovat. Pro mě jsou inspirací hlavně skupiny, protože tam se dá sledovat, co má kdo od jiných značek a chutná mu. Ale inspirace je všude, říkal jsem kavárnu, nebo jdeš kolem cukrárny a něco tě napadne. Dokonce jsem šel, koukal jsem po autech a napadl mě liquid, teď jsem četl knížku a napadl mě liquid.
B: Já jsem se chtěl ještě zeptat zpátky k Monkey. Já co si pamatuji, tak jsi tam vždycky nacpal neskutečnej výčet příchutí. Jak se ti to mohlo povést zkombinovat naprosto neuvěřitelné věci?
Opičák: Co dosud byla nejsložitější receptura, tak bylo Dessert Coffee, protože byť to bylo jen kafe, tak tam bylo 12 ingrediencí. Poslední recept, který jsem předělával, byla opuštěná Lemon Lady, a protože jsem si řekl, že už se nebudu prezentovat předělávkami a cizími recepturami, tak jsem se Lemon Lady nechal inspirovat a vzešel recept, který vyjde někdy v dubnu. Takže z citronového dortu bude citronový cheesecake, který je prý s Lemon Lady hodně srovnatelný a lidi tam chválí ten citrón. Takže standardně se dneska pohybuji mezi 5-9 ingrediencemi na recept.
B: Já když míchám, tak se pohybuji většinou do pěti ingrediencí, ale ty to překračuješ.
Opičák: Ne vždycky, teď se na duben chystá ještě jedna věc, která bude na léto, a to jsou v podstatě jen 3 ingredience, ale u toho se cítím trochu trapně, protože na tom nevidím nic složitého.
B: Takže by se dalo říct, že tvůj rukopis na složení liquidů je ta složitost.
Opičák: Je, protože moje nejjednodušší věci jsou spíš ty, co připomínají liquidy malajsijského typu, to znamená nakombinovat ovoce s hromadou koolady, hromadou cukru a je z toho liquid, tak to mě nebaví a možná proto mám zarytý odpor vytvářet podobně jednoduché věci.
M: A k řadě Monkey co už je na trhu, co se chystá, nějaké rozšíření?
Opičák: Rozšíření se chystá a možná až brutální. Někdy v dubnu nebo květnu se chystá nová řada, ve které budou myslím 4 nové liquidy. A tentokrát to budou samé dezerty, nebude tam tabák a možná už v té době půjde na trh VINC, kde budou tabáky pro změnu 4. Ale rozhodně stojí Monkey jednou nohou na zemi a druhou vysoko ve vzduchu a chystá se šlápnout do celé Evropy.
B: A kam všude v současné době expeduješ, co se týče světa?
Opičák: Kromě Slovenska nikam, tedy co se týče Monkey. Ale co se týče jiných věcí tak třeba Amerika, Británie, Polsko, Dánsko, překvapily mě Azorské ostrovy, je tam myslím Španělsko a Portugalsko. Já zjišťuju, že třeba Paratrooper fungují vlastním životem, protože to pošlu jednomu člověku, od něj se to odrazí k dalším. A u těch liquidů asi funguje taky nějaké to sběratelství, tedy aspoň ve smyslu ochutnat toho co nejvíc, takže si to mezi sebou mění. Nějaké reakce jsem měl i z Hong Kongu. A mám informaci, že nějaká skupina Indů, co je v Čechách pracovně, už slyšela o Monkey a vezou si domů do Indie hardware a Monkey liquid.
B: Kolik receptur máš teď venku?
Opičák: Monkey je teď 9. Ale hotových receptur, které už není třeba upravovat, tak těch je 90. A za dva roky mi to nepřijde moc. Mohlo by jich být víc, ale nechtěl bych to dělat tím způsobem, že bych vyměňoval v jedné ovoce a měl z toho jinou. Já jich mám 90 a každá je úplně jiná, a to mě na tom baví. Až mi jednou dojdou nápady, tak možná začnu předělávat svoje receptury. Ale pořád si myslím, že jsem na začátku cesty, protože jsou pořád aromata, která chci zkusit a beru je jako výzvu.
Ale zase jsem nikdy neměl Monkey jako obživu. Mám svoji práci, děti, takže mícháním žiju spíš po večerech a to nesmí být zrovna zima.
M: Máš na poli vapingu ještě nějaké jiné nápady a plány, se kterými bys šel mezi lidi?
Opičák: Aktuálně dva, protože teď stojím na počátku cesty. Už mám vybavení a chci zkusit vlastní mody, takže ty budou teď následovat. V té chvíli, kdy nasměruju projekt modů, tak mám připravený další, což bude práce s kůží. A ještě mě mrzí nedodělaný projekt redukcí, držáků do auta apod., ale tam nevidím moc prostor.
M: A poslední dvě otázky. Jaký je tvůj pohled na českou vapingovou scénu?
Opičák: Jednoduchá otázka, složitá odpověď. My jako Češi a Slováci máme jedinečné postavení, protože skoro jako jediní v Evropě v takovém množství řešíme věci jako spirálky, vaty, DIY, temperature control, mody, softwary. Je tu neskutečné množství lidí, co se v tom dokáže hrabat nebo dokonce vymýšlet něco nového. Na západ od nás se jde jednodušší cestou, jednoduché mody, tovární hlavy a hotové liquidy. Ale při tom, jaké množství třeba jen aromat se na trh hrne, se obchody brzo zahltí. Do toho je tu velký konkurenční boj mezi obchody. Při tom kdyby se spíše spojily, hájily zájmy obchodníka i spotřebitele, tak už jsme tu dávno nemuseli tuhle verzi TPD mít. I v Polsku měli horší TPD než u nás, ale obchody se postavily proti státu a povedlo se jim to změnit.
M: Tak u nás chybí i to, co je jinde ve světě, a to jsou v podstatě advokáti vapingu, jako třeba Phil Busardo.
Opičák: Jasně, protože když si vezmeš, tak máme 7 velkých prodejců, ale ti nejsou schopni mezi sebou komunikovat a něco s tím dělat. Ale to je taky jedna z věcí, kterou mám v hlavě. Založit občanské sdružení, s poplatkem/ročním příspěvkem a z toho příspěvku zaplatit advokáta, který půjde TPD po krku. Proč máme být jediní, kdo má takhle blbé TPD.
Ale vidím teď problém spíš v tom, že těch 7 obchodů funguje pro cca 40 tisíc lidí a neustále přidávají do nabídky nové věci, hlavně aromata, takže lidi si zvykají měnit příchuť skoro každý týden. Takže obchodníkům to začne zůstávat ležet na skladech a prostě jednou musí dojít k tomu, že se přehltí. A v té fázi pak přežijou jen ti nejsilnější.
Takže jsme jedineční, ale v jistém směru hloupí.
M: No a úplně poslední, je něco, co bys vzkázal čtenářům?
Opičák: Trochu komerčně: Nekuřte, vapujte, logiku to má. To bych klidně považoval za svoje osobní motto.
Děkujeme za rozhovor!
1 Response
[…] Lady a volali po jejím zařazení do série Shake & Vape.. Bohužel, podle slov samotného tvůrce, nebyla Lemon Lady zcela autorská, takže do oficiálního prodeje jít nemohla.. Dnes tu mám […]