Cranium (R)evoluce [Blog]

Jak možná někteří z vás ví, před ne úplně dlouhou dobou se na české vapingové scéně začaly objevovat fotky modů s logem Cranium. Tyhle 3D printové mody si mezi fajnšmekry získávají čím dál tím větší oblibu. Pojďme se podívat, jak celý tenhle příběh začal, a kam se za dobu své existence posunul.

Překvapení ze Štatlu

Když jsem se na začátku října 2017 dozvěděl o tom, že se v ČR chystá první batch čistě mechanického squonk modu tisknutého na 3D tiskárně, přišlo mi to jako takový úlet, že to budu muset vyzkoušet.

Jako správný geek mám s 3D tiskem nějaké vlastní zkušenosti, bohužel spíš tragické (zkoušel jsem to před mnoha lety), a byl jsem dost zvědav na to, jak celá tahle akce dopadne. A to i za cenu toho, že první signály ukazovaly spíše na vyšší cenu, než by člověk běžně investoval do “pokusů”. Přesto mi moje zvědavost nedala a přihlásil jsem se do prvního batche. Tou dobou jsem v souvislosti s Cranium Mods narazil na relativně mladého, ale “ve své věci” dost ambiciózního týpka jménem Igor Serenčko. První náhledy nového Decepticona vypadaly dobře, na Messengeru se přesně před rokem (16. 10. 2017) začaly řešit materiály, barvy, různé konstrukční diskuse atp. První batch byl na spadnutí, všichni zúčastnění dostali možnost vybrat si barvu svého custom modu, možnosti nástřiků, laku a barvy dvířek.

Říkal jsem si, že když nic jiného, dostane se mi do ruky opravdu “custom hračka”, se kterou budu moct machrovat před kamarády, i kdyby to nebylo úplně ono.

První setkání s Decepticonem

Na konci října 2017 se nám Igor ozval s tím, že jsou Decepticony hotové. Vzhledem k tomu, že jsem samozřejmě extrémně nedočkavý, poprosil jsem kamaráda, který cestoval z Brna do Prahy, jestli by mi balíček u Igyho nevyzvedl a nedoručil. Druhý den jsem držel v ruce můj kanárkově žlutý Decepticon a začal s testováním. Povrchová úprava byla geniální, lak krásně držel, všechno fajnově lícovalo. Moddog konektor super i přes to, že se musel na každý atík nastavovat znovu, konstrukčně byl Decepticon tak maličký, že mi vedle něj všechny ostatní squonk mody najednou přišly obrovské.

Během prvních pár dnů jsme se zbytkem “Messenger tlupy” a přímo Igym řešili všechny možné “custom úpravy” a narazili jsme také na první problémy. Vzhledem k tomu, že je Igy prcek, nadimenzoval squonk díru ve dvířkách tak, že do ní dospělý chlap nedostal palec, a když už, tak si ho buď pořezal, nebo ho nevyndal. Současně s tím se začaly ozývat první prosby o vyřešení lock systému na tlačítko. Během pár dní se Igor nechal slyšet, že nová dvířka jsou v tisku a společně s nimi i lock, a pokud máme zájem, během týdne nám je všem za drobnou kačku pošle.

Slovo dalo slovo a za cca týden byl Decepticon “kompletní”, každý si ho upravil tak trochu podle svého, podlepené baterky, různě poohýbané kontakty, no prostě takový DIY mod, který ale majitelům najednou dělal krásnou službu, a ten pocit “dodlachnění” tomu dodával tu autenticitu custom modíku.

Po tomhle prvním batchi proběhlo ještě pár pokusů o různé upgrady, objevilo se pár dalších verzí s jinak řešených uchycením dvířek, s dvířky ve dřevě, ven se dostaly i některé neopracované prototypy z testů 3D tisku, každý, kdo se o Decepticonu dozvěděl a měl tu chuť, dostal se ke své vlastní hračce.

Jenže to nebylo zdaleka všechno…

Zanedlouho po oznámení dalších pár batchů Decepticona se v chatu objevila ukázka nového modu, ještě menšího, konstrukčně hodně zajímavě vyřešeného, u kterého Igy už ve spolupráci s Ivem Daněčkem proklamovali, že to bude naprostý průlom v použitých materiálech i technologiích…

Už už jsem začínal chápat, že mě to asi bude zajímat, a že si mám připravit druhou ledvinu a hledat vhodného příjemce. Postupem času se začal rýsovat prototyp zařízení, kterému se v kuloárech říkalo Capsula. Igor s Ivem postupně odtajňovali detaily, poprvé se tak objevila informace o tom, že nový mod má být tištěný z nylonu. Tahle informace mě zaujala natolik, že jsem se přihlásil do prvního batche Capsule a následně sledoval celou tu vývojovou debatu. Tak jako u Decepticona, i u Capsule si mohli příjemci prvního batche vybrat barvu vnitřní vložky, tlačítek a dalších detailů na modu. Opět jsme klukům všichni poslali své výplaty a čekali jsme.

Ale tohle jsme nečekali…

Znáte to, dostanete trackovací číslo, a pak co půl hodiny kontrolujete, kde se balíček zrovna nachází. A protože Česká pošta standardně nedoručuje, čeká vás cesta na poštu, pár nucených úsměvů, a okamžitě domů roztrhat balíček, který jste si sami doručili. Po otevření krabičky s Capsulí jsem zůstal nevěřícně sedět a přemýšlel jsem, jestli si z nás kluci nedělají legraci. Dorazilo něco tak neuvěřitelně malinkého, že jsem přemýšlel nad tím, co dovnitř zapomněli dát.

Nádherná povrchovka (kdo si neosahal tenhle mod, neumí si vůbec představit, jak se ten nylon chová v ruce), neskutečně precizní konstrukce, všechno na milimetry přesně lícovalo, na vrchu modu seděl opět již dobře známý Moddog konektor, tentokráte už přímo s lock systémem. Nastavit konektor, nasadit atomizér, naplnit lahvičku, šup tam s baterkou… No, a od té doby jsem s sebou Capsuli nosil každý den.

Jen pro informaci, mám doma nespočet regulovaných modů, levnějších, dražších i těch opravdu drahých. A já s sebou stejně tahal dennodenně právě Capsuli s Goonem LP, protože jsem o ní většinu dne ani nevěděl. Byl to asi ten nejmenší a nejlehčí mod, jaký jsem do té doby držel v ruce. A hlavně, byla to naprosto precizní řemeslná práce. Pokud by vás náhodou zajímala video recenze na Capsuli, mrkněte se k Lukášovi.

Už dejte pokoj!

Když jsem kupoval Capsuli, zařekl jsem se, že sic je to všechno krásné a skvělé, opravdu není možné si co půl roku kupovat hračky za několik tisíc. Jenže to by nebyli kluci z Cranium, aby nezpůsobili další pozdvižení s novým prototypem. Jednobaterkový mechanický mód do ruky, velikostí v podstatě trubka, opět nylon, odpružený konektor… As easy as possible.

To je jasné, to se mi sice moc líbí, ale přesně tohle nepotřebuju… jsem si myslel. Během pár dalších týdnů nám Igor poslal první nákresy Monose. Tak tedy nic, až od příště si nic nekoupím. Ledviny došly, budu to muset řešit jinak. S žádnou loupeží to nemá nic společného, a ani ta částka nesedí.

Těsně před tím, než se vypisoval batch na prvních par Monosů, přišla nám od Igora fotka na Messenger. Celý Monos byl pokrytý laserovým gravírem, který vypadal naprosto neskutečně. Proces už jsme znali, Google Docs formulář, vybrat barvy těla, tlačítka a tentokráte i vzor gravírování. Long story short, píšu tenhle článek, a vedle mě na stole v práci leží Monos s Dvarwem, jiný mod si s sebou na celodenní cestování v podstatě nevozím. No, neříkejte, že s touhle fotkou nechápete proč…

Co z toho všeho plyne?

Pokud jste příznivcem mechanických modů, nevadí vám utratit nějakou tu kačku za precizní řemeslnou a rukodělnou práci, a nevadí vám, že jsou kluci z Brna (sorry, já musel), podívejte se na FB stránku Cranium Mods a počkejte si, až kluci vypíšou některý z dalších batchů na Capsuli nebo na Monos. Téhle koupě 100% nebudete litovat, sám jsem toho chodícím důkazem.

Líbí se vám naše články? Podpořte nás na Patreonu!